Moderní hemodialýza: první dialyzátor z dutých vláken

Richard Stewart a jeho princip kapilárního dialyzátoru
Richard Stewart a jeho princip kapilárního dialyzátoru

Hemodialýza se po prvních úspěších v Seattlu stala nejčastější léčbou chronického i akutního selhání ledvin na celém světě. Membrány, dialyzátory a dialyzační přístroje se neustále vylepšovaly a průmyslově se vyráběly v čím dál větším množství.

Velkým krokem kupředu byl vynález dialyzátoru z dutých vláken, s kterým přišel Američan Richard Stewart v roce 1964. Jeho technologie nahradila do té doby tradiční membránové hadičky a ploché membrány několika dutými membránami velikosti kapilár. Tato konstrukce umožňovala průmyslovou výrobu dialyzátorů s dostatečnou plochou tak, aby uspokojily narůstající požadavky na účinnost dialyzační léčby.

Vývoj související technologie průmyslové výroby byl dokončen v Dow Chemical v letech 1964 až 1967. Tato nová technologie umožnila v následujících letech vyrábět velké množství dialyzátorů za rozumnou cenu. Dnešní kapilární dialyzátory z dutých vláken, které jsou vybavené efektivnější a lépe snášenou membránou vyrobenou především ze syntetických polymerů, jsou stále založeny na původních návrzích.

V důsledku stále většího rozšiřování klinické hemodialýzy se vědci museli začít zaměřovat na jedinečné problémy pacientů s chronickým onemocněním ledvin. Na rozdíl od počátečních let dialýzy, která jsme zde popsali, už dnes není v souvislosti především s rozšiřováním metody vyskoobjemové hemodiafiltrace neexistence adekvátních léčebných metod pro pacienty se selháním ledvin problémem. Současné problémy mají různou podobu a vycházejí už z pouhého množství pacientů, kteří léčbu dialýzou potřebují. Tento celosvětově stále narůstající počet pacientů představuje demografické, ekonomické i lékařské problémy – je to populace, jež by byla bez pomoci, kdyby nebylo inovativních vědců, které jsme zde představili.