Selhání ledvin

ledvina
Anatomie ledviny

V současné době patří mezi nejčastější příčiny chronického selhání ledvin poškození ledvin vysokým krevním tlakem a cukrovkou.  Dalšími příčinami chronického onemocnění ledvin mohou být dědičné či vrozené vady ledvinového systému, opakované infekce v močových cestách a některá imunologicky podmíněná onemocnění. Pokud začnou ledviny selhávat, dojde k omezení jejich důležitých funkcí. Přebytečná voda a odpadní látky se začnou hromadit v krvi. Toto hromadění se označuje jako urémie. V důsledku urémie se můžete začít cítit špatně. 

Mezi pět nejběžnějších příčin selhání ledvin řadíme:

  • diabetes mellitus (cukrovka)
  • hypertenzi (vysoký krevní tlak)
  • glomerulonefritidu (zánětlivé onemocnění postihující ledvinné glomeruly)
  • onemocnění cév (ateroskleróza)
  • polycystické onemocnění ledvin (vrozené, dědičné onemocnění, cysty v ledvinách)

Podle toho, jak dlouho trvá, než k selhání ledvin dojde, dělíme selhání ledvin na:

Urémie

Jako „urémie“ je označován soubor klinických a laboratorních příznaků, rozvíjejících se ve fázi kritického selhání funkce ledvin. V důsledku progredujícího poškození funkce ledvin postupně dochází k rozvratu vodního a minerálového hospodářství a retenci toxických metabolitů, které vyústí v rozvoj klinických příznaků. Zpočátku se jedná zejména o nespecifické příznaky jako nechutenství, únavu, zvracení a průjem. S postupující ztrátou funkce ledvin se přidává dušnost, vysoký krevní tlak, zánět pohrudnice. Objevuje se u pacientů se selháním ledvin, kteří nejsou dialyzováni. Urémie je příčinou mnoha dalších problémů, jako např. snížené hladiny erytropoetinu způsobující chudokrevnost, snížené hladiny testosteronu, řídnutí kostí a metastatické kalcifikace (usazování vápníku v měkkých tkáních).